středa 1. srpna 2018

DOMÁCÍ JEŘABINOVÝ LIKÉR A PEČENÝ KOMPOT A/NEBO DŽEM Z ČERNÝCH JEŘABIN - ARONIE

 


Letošní rok je šílenej. Nejen těmi extrémními vedry (skoro každý den si vzpomenu 
na tátovy Zápisky z Garthu a říkám si, kde se asi objeví ten tajemnej hjeld :)), už skoro žiju v mrazáku a doma stále stoupá spotřeba melounové granity s rumem), ale taky strašidelnou rychlostí, kterou všechno roste, kvete a plodí. Člověk by měl pomalu strach se vůbec otočit, aby neprošvihnul mateřství některé rostliny či stromu, které si na zahradu zasadil v náhlém záchvatu mičurinského nadšení (taková roztomilá, malá, prej DĚSNĚ ZDRAVÁ rostlinka!), ale jaksi už mu nedošlo, že z malé rostlinky se stane obří trifid, který se rychlostí blesku obsype plody a přijde vás (nejlíp takhle v nějakou nelidskou ranní hodinu) až domů tahat za cíp noční košile, že už chce otrhat,
 protože ho děsně bolej větve.
Takže už jsem zavařila všechno, co jsem našla, třešněmi a malinami počínaje, 
přes švestková povidla a kompoty... pokračuju černými jeřabinami a už na mě dotírá šípek a ostružiny, jablka... i ta hrušeň se letos poprvé pochlapila a vystrčila asi patnáct malých hruštiček. Pokud se jim povede dorůst do více než 4 cm jako obvykle, začnu konečně věřit, že nepěstujeme antifrňákovník :)) ... A víte co? Já už vlastně zase musím jít - hledat nějaké prázdné sklenice. Tak někdy příště, recepty vám doufám přijdou vhod, užívejte si letní vedra (ještě se vám v zimě zasteskne!) a pokuste se nevypařit! :))



LIKÉR Z ARONIE

 


500 g plodů aronie otrhaných ze stopek
500 ml vodky, rumu (případně rum 
s příchutí mandlí nebo kávy, pak se chuť výsledného likéru 
posune někam směrem k domácí griotce)
500 g cukru krupice


Aronie se prý má nechat před otrháním přejít mrazem, je prý chutnější. Letos tedy opravdu nemáte šanci :)) Zkuste ji před zpracováním nechat aspoň přes noc v mrazáku.



Aronii otrháme ze stopek, důkladně omyjeme, nasypeme do sklenice vypláchnuté vařící vodou. Zalijeme zvoleným alkoholem, zašpuntujeme a necháme stát na lince cca 5-7 dní. Každý den několikrát protřepeme. Poté obsah slijeme přes sítko, plody ještě trochu pomačkáme, aby se z nich uvolnila šťáva. Přidáme 500 g cukru a mícháme do rozpuštění cukru. Hotový likér naplníme do lahví a uchováváme v chladu. Možná, že vám vydrží až do zimy. Mně určitě ne :))


Naložená aronie




Existuje mnoho variací na jeřabinový likér obsahujících různé druhy koření. 
V mém receptu koření není záměrně: jsem zastánce čistých a jednoduchých přírodních chutí, proto mi u tohoto likéru vyhovuje přirozená příchuť aronie. 



Hotový likér z aronie





Plody zbylé z výroby sirupu či likéru nepřijdou nazmar, nevyhazujte je! 
Udělejte si z nich výborný pečený kompot či džem nejen ke svíčkové ;)




Džem z černých jeřabin



PEČENÝ KOMPOT/DŽEM Z ARONIE



500 g plodů aronie
250 g cukru krupice
6 ks hřebíčku
4 ks celá skořice
rum podle chuti
(není třeba v případě, 
že použijeme aronie z výroby likéru)


Plody aronie otrháme ze stopek (v případě čerstvých plodů), zvážíme a nasypeme 
do pekáčku. Zasypeme cukrem (v poměru 2:1 - tedy dva díly aronie na jeden díl cukru, např. 500 g aronie a 250 g cukru). Mírně podlijeme vodou, promícháme, přidáme koření (a případně rum) a pečeme na 180°C tak dlouho, až bobulky pustí šťávu a změknou. Bobulky ještě můžeme trochu podrtit šťouchadlem na brambory. Plníme do sklenic předem vypařených vařící vodou a otočíme dnem vzhůru.



Kompot z černých jeřabin (aronie)



Pokud chceme místo kompotu džem, přidáme během pečení citrusový pektin.
(10g pektinu/1 kg ovoce rozmícháme v cukru a přidáme k ovoci v závěru pečení. Promícháme, pečeme do zhoustnutí. Plníme do vypařených sklenic a otočíme dnem vzhůru. Přírodní pektin koupíte například na Rohlík.cz



Aronie je nejen zdravá a chutná, ale taky krásná. 



Aronie není skvělá jen v kuchyni, má také příznivé účinky na naše zdraví, 
o kterých se můžete dočíst například zde.
Tak na zdraví a dobrou chuť! :)


pondělí 23. července 2018

PEČENÁ ŠVESTKOVÁ POVIDLA ANEB BUĎTE RYCHLEJŠÍ NEŽ KRYŠTOF!




 Švestkově modrý evergreen mezi mými recepty (nebo rovnou everblue?) z roku 2014 si zasloužil aspoň mírné přepracování, z nějakého záhadného důvodu se mi totiž 
u starého příspěvku zmenšila písmenka a prostě to nešlo opravit, a protože bych se tím ošidila o skupinu čtenářů, kteří neumějí používat kombinaci kláves ctrl+ (pozor, nezaměnit s ctrl+C!!), poupravuji tento příspěvek a vkládám jej znovu. Protože, 
jak by řekla moje dcera, jsou to prostě nej povidla ever! :)) Tak raději nečekejte, 
až se přiřítí Kryštof se svými haranty, hop na švestku a recept určitě vyzkoušejte! :)



Švestičky z naší zahrádky :-)


  Moje poznatky

 

 Švestky ani nemelu, ani nemixuju. Během pobytu v troubě  totiž samy od sebe nabydou žádoucí konzistence a odpadá tím jedna zcela zbytečná a pracná fáze; 
a následně i otravná práce s rozebíráním a čištěním mlýnku nebo mixéru. 
Nepřidávám ani ocet, který, bůvíproč, najdete ve většině receptů dostupných na internetu. Povidla s octem jsou na můj vkus chuťově příliš ostrá. Oblíbila jsem si jednoduchou kombinaci švestek, hřebíčku, badyánu a rumu, která je podle mě zcela dostačující a jednoduše nejchutnější. 

 


A jak tedy na to?


Na přibližně 6 skleniček od jihočeského jogurtu si připravíme:

2 kg vypeckovaných švestek
400 - 500 g pískového cukru (podle sladkosti švestek)
2 hvězdičky badyánu
4 hřebíčky
skořice mletá podle chuti, nebo dvě tyčinky celé skořice
1 velký panák rumu





 Výše uvedené ingredience smícháme a necháme pár (například 10) minut odstát. Švestky se obalí cukrem a kořením a pustí trochu šťávy. Pekáč se švestkami vložíme
 do trouby a pečeme při 180°C přibližně 3 hodiny. Během pečení je jen občas zkontrolujeme a promícháme (ano, povidla se míchat můžou, vzpomeňte si 
na Křemílka s Vochomůrkou :)) - například jednou za hodinu.

Mezitím si připravíme skleničky - umyjeme je
 a vypláchneme právě vroucí vodou z konvice - včetně víček.
 Nezapomeňte si opláchnout i naběračku, kterou budete povidla plnit do sklenic, stejně tak trychtýř, který vám pomůže se do úzkého hrdla sklenice poťouchlou vařící hmotou trefit. 

Přibližně po třech až čtyřech hodinách se švestky v pekáči promění 
ve skoro černou hmotu a zhoustnou. Je jen na vás, jakou chcete mít výslednou konzistenci (POVIDEL, samozřejmě!), zda trochu tekutější, pak pro vás nastal čas vyndat pekáč z trouby, nebo hustší, pak ještě počkejte. Troubu ale mezitím hlídejte jako ostříž, jinak se vám může stát, že se povidla připečou k pekáči a už je ven nedostanete! :-)

Hmota vypadá přibližně takto:





Nastal čas plnit sklenice: do sklenice přemístím za pomoci naběračky skrz trychtýř (nebo uříznuté hrdlo pet lahve, např. od ledového čaje) veškerou hmotu; vždy každou čerstvě naplněnou sklenici okamžitě zavíčkuju a otočím dnem vzhůru. Použijte chňapky, sklenice bývá velmi horká! Dávám taky pozor, abych si "neupatlala" sklenici zvenčí, pokud k tomu dojde, okamžitě otírám, aby toto nedopatření nezpůsobilo plesnivění sklenice.

Dílo dokonáno: na lince se skví řádka naplněných sklenic. Z jejich obsahu se můžete těšit i několik let, tvrdí se, že povidla jsou velmi trvanlivá. Kupodivu tato povidla jí i moje dcera, která jinak doma vyráběné džemy "s kousky" odmítá pozřít i pod pohrůžkou okamžitého odpojení internetu :-)

Poznámka na konec: Pokud chcete povidla absolutně hladká, pro jistotu je před nandáním do sklenic rozmixujte ponorným mixérem...



Hotovo! 






Až to všechno očešete, zavaříte a vykážete, přijďte mi říct, jak se vám vařilo. 
A jak vám chutnalo. Díky! A přeju krásné léto! :)



čtvrtek 7. června 2018

TA NEJ BUBLANINA Z PIŠKOTOVÉHO TĚSTA - A MOJE VZPOMÍNKY NEJEN NA BABIČKU SOŇU



Třešeň byla jedním z prvních stromů, na který jsem kdy vylezla. 
Ten úplně první byl MIGO, smuteční buk na zahradě liberecké Lesní správy,
 kam jsme jako děti lezly dírou v plotě. MIGO dostal jméno od mojí mámy a jejích dvou sestřiček, protože když byly malé, trávily v jeho větvích hodně času a byl jim tudíž blízký. Později vyrostly a buk vyměnily za trampování, hlavně po Jizerkách,
 až do toho osudného dne, kdy dvě z nich nasedly do auta, odjely a už se nikdy nevrátily... Babička pak měla zahradu plnou kytek, se kterýma chodila "za holkama" na hřbitov. Později jsme do zahrady vtrhli my, já a brácha, a ještě o pár let později 
mladší sestra. V zimě tehdy ještě býval sníh a mohli jsme tedy sáňkovat a lyžovat i na zahradě. Jen se muselo dávat pozor na babiččiny záhonky, kde pod sněhem odpočívaly kosatce a zakrslé čínské karafiáty. Kvůli záhonkům jsem se na lyžích naučila zatáčet jen doprava :) V létě jsme chodili na stráň za domem, pálili ohníčky, dělali si nosy 
ze zelených vrtulek javoru, houpali se na dlouhých větvích MIGA a... začátkem léta 
trhali třešně.

Babička už tu dávno není, a bohužel už ani máma ani MIGO, ale vždycky 
když lezu po třešni u nás na chalupě a trhám úrodu do košíku, tak si 
na tu svoji první třešeň vzpomenu :)

Bublaninu díky tomu miluju už od dětství, a prostě úplně ta nejlepší je 
z piškotového těsta. A že dovnitř patří třešně i s peckama, to je přece jasný. 
Protože ta správná bublanina se jí venku na zahradě a peckama se závodí 
ve střelbě do dálky :)) (a taky vám vypeckované třešně neobarví 
to krásně žluté piškotové těsto). 








Suroviny 

na nižší bublaninu na velký plech -
pokud byste chtěli bublaninu v pekáči jako je dole na obrázku,
 snižte množství ingrediencí o třetinu.

 

6 vajec
250 g pískového cukru
150 ml oleje (nejlépe slunečnicového)
150 ml vody
300 g hladké mouky
1 vanilkový cukr
1 prášek do pečiva 
třešně 
(nebo libovolné jiné čerstvé ovoce;
 meruňky, borůvky apod.)







Postup:

 

  • Žloutky oddělíme od bílků, smícháme s pískovým a vanilkovým cukrem a společně vyšleháme do pěny (nejlépe v robotu).


    Přilijeme olej a vodu a dobře promícháme. 


  • Do hladké mouky vsypeme prášek do pečiva, promícháme a přes sítko přisypeme ke žloutkovo cukrovému základu. Vše dobře promícháme.

      

  • Z bílků ušleháme pevný sníh a jen zlehka zamícháme do těsta. Pokud máte rádi dvoubarevnou bublaninu, v tomto okamžiku odeberte část hotového těsta a obarvěte ji kakaem na pečení (přisypávejte je opatrně přes sítko, protože jinak by vám mohlo v těstě nadělat hrudky). 

     

    Zapneme troubu na 180°C. 

      

  • Pekáček vyložíme pečícím papírem (nebo vymažeme máslem a vysypeme moukou), vlijeme těsto, poklademe omytými třešněmi a vložíme do trouby.

     

     

     

     

    Pečeme přibližně 30  minut, přesný čas určíme vpíchnutím špejle doprostřed moučníku, pokud je po vytažení suchá a čistá, máme hotovo.

     

    Hotovou bublaninu necháme zchladnout a pocukrujeme moučkovým cukrem. Vychutnáváme nejlépe na zahradě, kde najdeme nejvíc vhodných cílů :))







     Běžím balit k moři, za pár dní odjíždím, 
    a vy si užívejte krásné slunečné dny! :)

     


 

středa 23. května 2018

POLÉVKA Z PEČENÝCH PAPRIK, RAJČAT A LILKU, S KOZÍM SÝREM A ROZMARÝNEM






Minule jsem byla nemocná, teď (musím to zaklepat) to se mnou vypadá celkem nadějně, zdravotní problémy mi navíc pomohly trochu přerovnat životní priority 
a zhubnout pár kil... Venku je nádherný slunce, těším se, že po letech zase uvidím moře, poslouchám rorýse kroužící mezi paneláky, chodím ven a zkouším běhat - a kašlu na to, co si kdo myslí. V hlavě mi běží ten profláklý slogan NO GAME, JUST SPORTS a já jsem vděčná všem, kdo mě chápou a mají mě rádi i s tou mou 
asi sem tam trochu nesnesitelnou přímostí, potrhlostí, hlasitým smíchem, 
občasným sarkasmem a sem tam i slzami. Dokonalost je nudná, ne? :))

Tenhle recept vznikl jaksi mimoděk, stejně jako předchozí krémový boršč
Je poměrně rychlý a jednoduchý; zeleninu hodíte do trouby a ta skoro všechnu práci odvede za vás. Vy ji (tedy tu zeleninu, samozřejmě) pak jen oloupete, povaříte, rozmixujete, dochutíte a podáváte... (zavaří a vykáže pak už někdo jiný :)) 
Vyzkoušejte i studenou verzi z lednice, pro horké dny je jako stvořená :)




SUROVINY:

 

3 větší papriky
1 střední lilek
4 střední rajčata
1 cibule
3 stroužky česneku
sůl
rozmarýn
500 - 700 ml drůbežího vývaru nebo vody
(podle velikosti použité zeleniny) 

K podávání:

kozí sýr
(nemáte-li jej zrovna v oblibě, 
použijte balkánský sýr nebo mozzarellu)
čerstvou snítku rozmarýnu
olivový olej extra virgin


POSTUP:


Plech na pečení vyložíme pečícím papírem, vložíme na něj omyté papriky, lilek (rozpůlený nebo vcelku, potom jej ale na několika místech propíchněte, aby vám
 při pečení v troubě neexplodoval), celou neloupanou cibuli, pár neloupaných stroužků česneku, rajčata (omytá a na špičce lehce naříznutá do kříže). Plech se zeleninou vložíme do trouby a pečeme na 190°C tak dlouho, až se slupka paprik "zkrabatí". Vyndáme z trouby, přikryjeme druhým plechem a necháme "zapotit" 
cca 10 minut (klidně déle, i do úplného zchladnutí).





Veškerou zeleninu oloupeme, cibuli a česnek vytlačíme ze slupky. 
Dužninu lilku vyškrábeme lžící.




 
V hrnci přivedeme k varu drůbeží vývar, vhodíme všechnu zeleninu, osolíme
 a přidáme dle chuti rozmarýn (je opravdu výrazný, takže stačí trocha). Povaříme společně cca 5 minut. Poté rozmixujeme na jemný krém (buďte prosím opatrní, 
vše je velmi horké, a při mixování ponorným mixérem nastavujte intenzitu mixování 
s rozmyslem, na mě už jednou vařící polévka z hrnce "vyběhla" :))
Krém podle chuti dosolíme, případnou kyselost srazíme troškou cukru. 
Pokud by se náhodou polévka povedla příliš řídká, ještě chvíli ji povaříme, konzistence řídkého krému je ta správná.Hotovou polévku nalijeme do misek, zakápneme olivovým olejem, přidáme sýr a čerstvě nasekaný rozmarýn. 
Podáváme s rozpečenou bagetou, chlebem, nebo jen tak.

Dobrou chuť! :) 








neděle 1. dubna 2018

KRÉMOVÝ RUSKÝ BORŠČ Z PEČENÉ ŘEPY ANEB NEUMÍM BÝT NEMOCNÁÁÁ



Jsme se dlouho neviděli; mohla bych se vymlouvat na zimní spánek a podobně,
 ale nebudu. Nejspíš byste ode mě rádi nějaký ten velikonoční příspěvek, 
bohužel vás musím zklamat. Nejenomže jsem na Velikonoce trochu alergická
 (blíže to vysvětluju v příspěvku Velikonoční jidášky aneb změna je život,
 kde tedy najdete i jeden ten kýžený velikonoční recept), ale taky se momentálně léčím. Z čehože se léčím? Aaaaale... Od všeho trochu, abyste věděli.
 Jsem totiž chodící příklad toho, že psychosomatika funguje. 
Loňský rok mi nadělil několik velice náročných situací, a já, protože jsem cíťa 
(to jste si nemysleli, že ne), jsem to jako obvykle prožívala víc, než by bylo záhodno.
 A výsledek se brzy dostavil: nezkazily se mi oči, jak by očekávali všichni Cimrmanologové, ale vyrašilo na mě tuhleto a támhleto, já si toho samozřejmě nevšímala, protože šmarjáá, přece se nesložím, protože mě chytly záda, a vše jsem zvesela ignorovala tak dlouho, až mě osud popadl za límec a podrazil mi nohy, abych dopadla pěkně natvrdo. Taaaakže jsem teď doma a léčím se. Musím ležet a skoro nic nemůžu jíst, protože dieta, aaach jo. JENŽE... To byste mě asi museli svázat a pohodit do kouta, abyste mě udrželi v bezpečné vzdálenosti od kuchyně, protože jakmile to neuděláte, v nestřeženém okamžiku mě nachytáte, jak se se šíleným svitem v očích, rozcuchaně a v pyžamu plížím nenápadně do kuchyně, protože mě právě napadlo, jak by se dala vylepšit ta moje nucená dieta. Protože tady nebudu chroustat jen syrovou zeleninu a ovoce, žejo. Čirou náhodou jsem tuhle v šuplíku na zeleninu v lednici našla síťovku plnou kulaťoučkých červených řep. A už mi to v hlavě šrotovalo a naskakovaly věci jako carpaccio? hummus s řepou? řepová pomazánka? ... Ale ne e, nakonec se mi to všechno ustálilo na myšlence, že červená řepa znamená hlavně boršč... A když už se musím trápit dietou, tak ať mi to chutná. A užiju si to. A taky mám nové pole pro zkoumání, že. Konec řečí, tady máte výsledek :)  







A jak tedy na to?

 

 

Suroviny:


 700 ml hovězího vývaru 
(lze nahradit zeleninovým nebo jen vodou,
 ale doporučila bych nevynechávat, jinak chuť nebude tak plná)
3 středně velké hlavy červené řepy
1/4 malé hlávky červeného zelí
1 cibule
1 rajský protlak, cca 100 g
  čerstvý kopr
2 bobkové listy
6 kuliček nového koření
6 kuliček celého pepře

ocet
cukr
sůl
lžíce olivového oleje
zakysaná smetana
 nebo šlehačka
 (ne ve spreji!!!)



Postup:

 

  • Červenou řepu (neoloupanou) zabalíme do alobalu (každou zvlášť) a vložíme do trouby, kterou zapneme na 180°C a upečeme do měkka (cca 40 minut, podle velikosti řepy). 
  • K řepě do trouby vložíme 1 střední cibuli, kterou taktéž upečeme.

  • Upečenou řepu a cibuli oloupeme, nakrájíme na menší kusy a vložíme do vroucího vývaru. Přidáme nakrouhanou hlávku červeného zelí, bobkový list, nové koření, pepř, několik stonků kopru, rajský protlak a společně znovu přivedeme k varu. Vaříme do změknutí zelí.

  • Z polévky vylovíme koření a stonky kopru a rozmixujeme ponorným mixérem do krémové konzistence. 

  • Osolíme, dochutíme cukrem a octem (podle chuti). Přidáme lžíci olivového oleje.

  • Podáváme se zakysanou smetanou nebo doma ušlehanou NESLAZENOU šlehačkou a čerstvě nasekaným koprem. 

Alternativně lze na dozdobení použít vařené fazole, nebo na jemno nasekané hovězí maso z vývaru. Nebo všechno :))) 
Je to na vás a vaší fantazii :)


Přeju vám dobrou chuť a jestli vám zrovna taky něco je, snažte se na tom najít to pozitivní :) A buďte brzo fit! 




 Krásné jaro! :)

pátek 5. ledna 2018

KVÁSKOVÝ ZÁCHRANNÝ CHLEBA 112 (BEZ VÁŽENÍ – VHODNÝ I PRO ZOUFALCE, PROKRASTINÁTORY A ZAČÁTEČNÍKY :))





Tenhle chleba je vhodný pro všechny, kdo večer téměř v posledním tažení udělali rozkvas a byli přitom líní hledat váhu, ráno rozespale mžourají do internetu a hledají vhodný recept, aby vzápětí zjistili, že mají málo rozkvasu... Nebo se ocitli někde, kde není váha... nebo internet. Záchranný recept 112 je tu v tomto případě pro vás :)



PROČ 112? 

 

 

 

112 znamená (mimo tísňové linky :))) poměr rozkvasu – 1 díl, vody – 1 díl a mouky 
- 2 díly. Je úplně jedno, s jakým množstvím rozkvasu začnete (pokud se tedy zrovna nenacházíte v pohádce Hrnečku vař!),  prostě jen přidejte zbylé ingredience podle poměru 1:1:2 (rozkvas: tekutina: mouka), pro odměření použijte třeba obyčejný čajový hrneček (který jsem použila právě u tohoto konkrétního chleba). Pro představu přesto uvádím současně i množství surovin v gramech. Chleba je s mírně nižší hydratací (okolo 63%), výborně se s ním tedy pracuje a přitom docela pěkně vyskočí do výšky, takže ho doporučuji i začátečníkům :) 





A JAK TEDY NA TO?


ROZKVAS 

 (cca 12 hodin před pečením):

1 díl žitné mouky (1 hrnek nebo 150 g)
1 díl vlažné vody (1 hrnek nebo 150 g)
polévková lžíce kvásku z lednice


TĚSTO
(po 12 hodinách):

  • 1 díl rozkvasu
 (300 g - nebo 2 čajové hrnky)

  • 1 díl vody
 (300 g - nebo 2 čajové hrnky)

  • 2 díly mouky
 (100 g žitné a 500 pšeničné chlebové -
 nebo mix mouk - 4 čajové hrnky)

  • alternativně:
cca 100 g mother dough (mateřského těsta), 
nebo 1 vařený strouhaný brambor


Do mísy kuchyňského robota vlijeme rozkvas, přidáme tekutinu, mouku, (případně mother dough nebo bramboru), kmín a sůl. Společně prohněteme asi 10 minut
 (5 minut na nižší, 5 minut na vyšší rychlost). Necháme 2 hodiny kynout v míse, každých 30 minut popřekládáme.

Po dvou hodinách vyklopíme na pomoučenou pracovní desku, ještě (jen mírně) propracujeme a vytvarujeme bochník. Vložíme do vysypané ošatky a necháme vykynout (cca 1,5 - 2 hodiny).

Nebo vložíme do lednice (5 - 7°C) na cca 9 hodin (či přes noc).

Troubu roztopíme na 250°C, na dno vložíme starý plech. (Trouba by se měla nahřívat aspoň 20 minut, pokud pečete na kameni nebo pizza desce, nahřívejte aspoň 30 minut.)

Chleba z ošatky vyklopíme na sázecí lopatku (pokud si nejste jistí, položte na lopatku pečící papír), podle nálady nařízneme a sešoupneme na plech nebo kámen. Současně na plech na dně nalijeme hrneček vařící vody. Po 10 - 15 mintách plech se zbytkem vody vyjmeme a teplotu snížíme na 190°C. Pečeme do zlatohnědé barvy (asi 40 mint).

Necháme zchladnout na mřížce, nakrojíme, až když je zcela vychladlý.


A na závěr na ukázku ještě jedna už letošní špaldovo žitná verze :)




Co jsem to ještě.....?
Už vím! Přeju krásný nový rok! :)



středa 13. prosince 2017

DĚSNĚ RYCHLÁ ČOKOLÁDA S CHILLI, KANDOVANÝM OVOCEM A OŘÍŠKY :))



Protože netuším, jestli sem ještě do Vánoc stihnu napsat nějaký plnohodnotný příspěvek, dnes vám přináším (no, přináším nebude úplně ten správnej výraz, spíš trochu rozmazaně běžím okolo s hlavou plnou příprav na dcery maturitní ples, za mnou vlaje přibližně dvoumetrový seznam věcí, které se musejí nakoupit, upéct, uvařit, zabalit a podobně, takže v podstatě jen pro-bí-hám okolo přibližně druhou kosmickou rychlostí) - na chvilku tedy trochu přibržďuju a pootevřenými dveřmi téhle imaginární kuchyně vám sem vhazuju jeden rychlorecept.
Nevím, jak jste na tom s pečením vánočního cukroví vy, možná si (poněkud konzervativně) každý rok jedete to stejné kolečko rohlíčky - linecké - perníčky - pracny a jste spokojení, v tom případě mě klidně ignorujte... Já mám zvídavou duši a ADHD, což mě jaksi pořád žene kamsi dopředu a výš. Moje rodina má ráda své jisté (manžel mě vždy nezapomene upozornit, že bych měla být ráda, protože jinak by mě už dávno vyměnil :))) ale já si každý rok v tom předvánočním sprintu neodpustím užít aspoň jedno malé kuchtící experimentování. Vloni to bylo kváskové panettone a crinkles, oboje mimochodem výborné!, letos se chystám na kváskovou vánočku (generálku už mám za sebou a byla fakt skvělá), no, a taky mi nějak nedala spát představa čokolády s chilli....  Pár pokusů už mám mám za sebou, takže pokud neradi pečete nebo nestíháte, nebo prostě jen rádi zkoušíte nové věci, pojďte do toho a tenhle recept určitě vyzkoušejte :) 





A jak tedy na to? 

 

Suroviny:

 

kvalitní čokoláda podle vašeho vkusu
bílá nebo tmavá - nebo obě :))
chilli - množství i druh podle chuti
 (prášek nebo čerstvé, v bílé verzi je použité
 sušené habanero yellow z vlastní produkce)
mandle, různé druhy oříšků, 
hrozinky, kandované a sušené ovoce na ozdobení


Postup:

 

Připravíme si ořechy a ovoce, které pokrájíme na menší kousky. 
Čokoládu rozlámeme na dílky a rozpustíme nad vodní párou (do hrnce napustíme vodu a přivedeme k varu, na něj položíme druhý hrnec a v něm za stálého míchání rozpouštíme čokoládu). Přidáme chilli podle vlastní chuti.
Připravíme si pečící papír, na který po rozpuštění čokolády lžičkou tvarujeme placičky. Okamžitě zdobíme. Necháme ztuhnout, pokud jsme nedočkaví, vložíme do lednice nebo mrazáku. Hotové placičky uchováváme nejlépe v lednici.  
 (Tam je možná nikdo nenajde :)))


 

Poznámka nakonec: 


Možná jste ale taky zvídaví a raději byste vyrobili čokoládu svoji, od základu vlastní.
 V tom případě vás určitě bude zajímat tenhle odkaz, kde o výrobě domácí čokolády najdete všechno (a také si tu můžete vše potřebné objednat). 
Já asi neodolám a vyzkouším to :)) 


 A pokud byste měli chuť vyzkoušet další netradiční cukroví, vyzkoušejte třeba i kandované pomeranče v čokoládě...






Vhod by vám možná přišel i recept na domácí baileys.






A jestli už sladké nemůžete ani vidět, třeba vás potěším aspoň tímhle receptem na kroupového kubu se slaninou :)  






Přeju krásné Vánoce! :)
(A už jsem zase fuč.... ;))