Třešeň byla jedním z prvních stromů, na který jsem kdy vylezla.
Ten úplně první byl MIGO, smuteční buk na zahradě liberecké Lesní správy,
kam jsme jako děti lezly dírou v plotě. MIGO dostal jméno od mojí mámy a jejích dvou sestřiček, protože když byly malé, trávily v jeho větvích hodně času a byl jim tudíž blízký. Později vyrostly a buk vyměnily za trampování, hlavně po Jizerkách,
až do toho osudného dne, kdy dvě z nich nasedly do auta, odjely a už se nikdy nevrátily... Babička pak měla zahradu plnou kytek, se kterýma chodila "za holkama" na hřbitov. Později jsme do zahrady vtrhli my, já a brácha, a ještě o pár let později
mladší sestra. V zimě tehdy ještě býval sníh a mohli jsme tedy sáňkovat a lyžovat i na zahradě. Jen se muselo dávat pozor na babiččiny záhonky, kde pod sněhem odpočívaly kosatce a zakrslé čínské karafiáty. Kvůli záhonkům jsem se na lyžích naučila zatáčet jen doprava :) V létě jsme chodili na stráň za domem, pálili ohníčky, dělali si nosy
ze zelených vrtulek javoru, houpali se na dlouhých větvích MIGA a... začátkem léta
trhali třešně.
ze zelených vrtulek javoru, houpali se na dlouhých větvích MIGA a... začátkem léta
trhali třešně.
Babička už tu dávno není, a bohužel už ani máma ani MIGO, ale vždycky
když lezu po třešni u nás na chalupě a trhám úrodu do košíku, tak si
na tu svoji první třešeň vzpomenu :)
když lezu po třešni u nás na chalupě a trhám úrodu do košíku, tak si
na tu svoji první třešeň vzpomenu :)
Bublaninu díky tomu miluju už od dětství, a prostě úplně ta nejlepší je
z piškotového těsta. A že dovnitř patří třešně i s peckama, to je přece jasný.
Protože ta správná bublanina se jí venku na zahradě a peckama se závodí
ve střelbě do dálky :)) (a taky vám vypeckované třešně neobarví
to krásně žluté piškotové těsto).
z piškotového těsta. A že dovnitř patří třešně i s peckama, to je přece jasný.
Protože ta správná bublanina se jí venku na zahradě a peckama se závodí
ve střelbě do dálky :)) (a taky vám vypeckované třešně neobarví
to krásně žluté piškotové těsto).
Suroviny
na nižší bublaninu na velký plech -
pokud byste chtěli bublaninu v pekáči jako je dole na obrázku,
snižte množství ingrediencí o třetinu.
6 vajec
250 g pískového cukru
150 ml oleje (nejlépe slunečnicového)
150 ml vody
300 g hladké mouky
1 vanilkový cukr
1 prášek do pečiva
třešně
(nebo libovolné jiné čerstvé ovoce;
meruňky, borůvky apod.)
Postup:
Žloutky oddělíme od bílků, smícháme s pískovým a vanilkovým cukrem a společně vyšleháme do pěny (nejlépe v robotu).
Přilijeme olej a vodu a dobře promícháme.
Do hladké mouky vsypeme prášek do pečiva, promícháme a přes sítko přisypeme ke žloutkovo cukrovému základu. Vše dobře promícháme.
Z bílků ušleháme pevný sníh a jen zlehka zamícháme do těsta. Pokud máte rádi dvoubarevnou bublaninu, v tomto okamžiku odeberte část hotového těsta a obarvěte ji kakaem na pečení (přisypávejte je opatrně přes sítko, protože jinak by vám mohlo v těstě nadělat hrudky).
Zapneme troubu na 180°C.
Pekáček vyložíme pečícím papírem (nebo vymažeme máslem a vysypeme moukou), vlijeme těsto, poklademe omytými třešněmi a vložíme do trouby.
Pečeme přibližně 30 minut, přesný čas určíme vpíchnutím špejle doprostřed moučníku, pokud je po vytažení suchá a čistá, máme hotovo.
Hotovou bublaninu necháme zchladnout a pocukrujeme moučkovým cukrem. Vychutnáváme nejlépe na zahradě, kde najdeme nejvíc vhodných cílů :))
Běžím balit k moři, za pár dní odjíždím,
a vy si užívejte krásné slunečné dny! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat