VELIKONOČNÍ JIDÁŠKY ANEB ZMĚNA JE ŽIVOT

Pocházím z města, takže jsem Velikonoce nikdy příliš neprožívala.

 V dětství se mi smrskly na pečení beránka, malování vajec fixkami a otravné uklízení celého bytu.
 V pubertě to nebylo o moc lepší. Za dveřmi se z mého pohledu v pravidelných intervalech objevovali sadisti, kteří se chystali sebrat mi moje pracně namalovaná vajíčka. A že jich bylo, protože máma tehdy pracovala ve školní družině a všichni její žáčci, současní i minulí (občas jsem měla pocit, že i budoucí) 

prostě nemohli vynechat možnost beztrestně vyšlehat soužku vychovatelku.

Raná dospělost: žáčci minulí, současní i budoucí se mísí s mými kamarády, kteří Velikonoce považují za úžasnou příležitost honit mě okolo stolu a nařezat mi, co se do mě vejde. Nejsem ten typ, co piští a poskakuje, ale moje obvyklé metody na zapuzení záškodníka o Velikonocích prostě nefungovaly. 
Nezabralo ani zdvižené obočí či můj výraz NENÍ TO TROCHU PRIMITIVNÍ LIDOVÝ OBYČEJ? 

 Ze všech výše uvedených důvodů mě Velikonoce prostě nikdy nijak zvlášť nebavily.

O fous se to zlepšilo, když manžel zdědil chalupu a začali jsme tam ujíždět před velikonočním šílenstvím ve městě. Tehdy jsem začala trochu víc péct. Začalo to beránkem z ořechového těsta, který se během transportu rozpadl na drobečky, pokračovalo to sfingou (beránek bez nosu, který se utrhl při vyklápění z formy) nebo hororovým piškotovým beránkem s modrými lentilkami místo očí...

Časem jsem začala zkoušet i další recepty, a když se mi konečně povedlo zkrotit kynuté těsto, došlo na mazanec, velikonoční věnec a taky na jidáše. 
Velikonoce jsem nakonec vzala na milost, užívám si je ale po svém. Odjedu na chalupu, nestresuju se žádným zběsilým uklízením, natrhám si venku zeleně rašící větvičky, obarvím vajíčka v cibuli, peču, vařím a užívám si přicházející jaro.

 

Pojďte si je užít podobně... :)

A jak tedy na to?  

  

Suroviny:

 

500 g  pšeničné hladké mouky

1/2 kostky droždí (cca 20 g)

70 g másla

70 g cukru

5 g soli

1 žloutek

cca 200 g vlažného mléka 
(podle savosti mouky)

1 vejce na potření před pečením
med na potření po upečení 

Postup:

 

 

Do mísy prosijeme mouku, uprostřed uděláme důlek a do něj nalijeme asi jednu třetinu mléka. Rozdrobíme droždí a částečně smícháme s moukou. Mísu s těstem zakryjeme nahřátou utěrkou a necháme je asi 30 minut pracovat.

Mezitím si rozpustíme máslo a necháme je zchladnout. Po třiceti minutách je přilijeme k mouce, přidáme žloutek, zbytek mléka, cukr, sůl a vypracujeme hladké těsto. Těsto je dobře propracované, když se přestane lepit ke stěnám nádoby (v kuchyňském robotu okolo 10 minut). Těsto necháme dalších 30 minut odpočívat v teple.

Těsto si rozvážíme na kousky o cca 80 g a vyválíme je do přibližně 20 cm dlouhých válečků. Z válečků tvarujeme spirálky (spirálky prý symbolizují provaz, na kterém se oběsil Jidáš) nebo holubičky. Těsto příliš neutahujeme, aby nám nevyskočilo do výšky při pečení. Hotové jidášky rozložíme na plech s pečícím papírem a necháme ještě asi 45 minut kynout. Pak je potřeme rozšlehaným vejcem a pečeme ve vyhřáté troubě (180°C) asi 15 minut. Ještě horké jidáše potřeme medem.

Letos pro mě ale přece jen mají Velikonoce trochu jiný význam... V mém životě se teď děje hodně zajímavých věcí. Na některé si teprve zvykám, jiné mě moc těší, některým se hodně divím... Nutí mě to znovu přemýšlet o smyslu života a vztazích, některé věci budu muset opustit a zvyknout si na nové. Pro někoho katastrofa, já takhle žiju celý život, že občas hodím za hlavu všechno co bylo a začnu úplně znova na jiném místě, mezi jinými lidmi, v jiné práci... Můj život má hodně životů, a jsem v něm šťastná :)

Buďte i vy.