LILKOVÁNÍ PRO VŠECHNY: MELITZANOSALATA

K téhle zelenině je spousta lidí velmi nedůvěřivá. Já ne. Lilek prostě miluju. 
Je mi úplně jedno, že vypadá jako poněkud obtloustlá a tak trochu podezřelá fialová okurka. Jeho chuť je prostě úžasná. V téhle úpravě jsem ho poprvé ochutnala před mnoha a mnoha lety (kdysi v minulém tisíciletí) na řecké dovolené na Chalkidiki. Trávili jsme tam romantickou dovolenou s mým drahým. Moje první letadlo, moje první opravdické moře (no ano, ještě jsem předtím byla jednou u Baltu, ale to mi bylo deset a to se nepočítá!), můj první řecký lilek...

 Peněz nebylo mnoho, takže jsme se tehdy do Řecka vypravili až na přelomu září
 a října. Dva dny nám propršely, a byla taková zima, že jsme jen tak smutně pokukovali po moři a bloumali po okolí navlečení v mikinách.  Pak ale vyšlo řecké slunce a rozehrálo na pláži to svoje nádherné představení, kdy se vysoukalo trochu uzardělé z moře jako dáma přistižená v nedbalkách, zívlo si, rozhlédlo se, načechralo paprsky a pak jakože jen tak mimochodem změnilo svým zářícím úsměvem naši dovolenou v nezapomenutelný zážitek.

  Můj drahý strávil většinu dovolené pod vodou. Podezírám ho, že některý z jeho předků byl  vorvaň nebo hroch. Na trhu si zakoupil šnorchl a pak ještě mlsně obcházel harpunu. "Viděl jsem tam včera chobotnici," vysvětloval své podivné pudy. "Napadlo mě, že bych ji ulovil a upekli bysme si ji na pláži."

 Já jsem k vodě trochu nedůvěřivá. Strašně ráda nakukuju pod hladinu, ale jen jako opatrný divák. Nesnáším totiž vodu v uších, a kromě toho nosím dioptrické brýle nebo kontaktní čočky, takže mám samozřejmě strach, že mi je příboj srazí nebo vydloubne a já vzhledem k počtu svých dioptrií už nikdy netrefím zpátky na suchou zem...

 Jednou nám v hotelu u večeře přinesli cosi amorfního a neidentifikovatelného v malých mističkách. "Já to nechci," šeptala jsem hlasem parního válce směrem k mému drahému. "Určitě je to  mastný a bude mi po tom blbě!" 
Pak mě ale přece jenom přemohla zvědavost. Netroufám si říci, že jsem gurmet. MLSNÁ myslím bude to dostatečně výstižné slovo. Já prostě MUSÍM ochutnat jakékoli jídlo, které mi přinesou, kdekoli na světě. Neochutnala bych nejspíš jenom hmyz. (No dobře, ještě si určitě nechám zajít chuť na hororové pokrmy typu oční polévky z Indiana Jonese a pod.).

Takže jsem se poprvé zakousla do řeckého lilku...

 Melitzanosalata

A jak tedy na to?

 

Existuje více variant receptu, mně nejvíc zachutnal tento:

Suroviny pro dvě osoby:

 1 velký nebo dva menší lilky
1 stroužek česneku
1/2 na cimprcampr rozsekané menší cibule
2 -4 polévkové lžíce olivového extra virgin oleje
sůl, pepř
asi 2 lžíce čerstvě vymačkané citronové šťávy
petrželová nať
olivy na dozdobení

 

Postup:

V originální verzi se lilek opéká nad plamenem plynového sporáku. Já si recept upravila podle svého, plynového sporáku nemajíc a dům podpalovat nehodlajíc. 

Tedy:

Lilek důkladně omyjeme, nožem nebo vidličkou na několika místech propícháme slupku (nezapomeňte, jinak hrozí lilková exploze!), vložíme do pekáče a dáme péct do trouby roztopené tak na 180°C. Pečeme přibližně 30-40 minut do měkka (záleží na velikosti lilku). Mezitím si připravíme cibuli, kterou rozmašírujeme na droboulinké kousíčky (pokud netušíte jak na to, stačí si u krájení představit toho otravného souseda, který v půl šesté ráno startuje na zahradě motorku, protože je líný vytlačit ji před tím na ulici). Česnek oloupeme, rozmáčkneme čepelí nože a nasekáme taktéž najemno (soused má ještě psa, který strašně rád štěká na opilce, vracející se nad ránem z hospody). Upečený změklý lilek vyndáme z trouby, necháme vychladnout a potom jej oloupeme, nebo jej nařízneme a dužninu vyškrábneme polévkovou lžící do misky. Popadneme vidličku a rozmělníme lilek na kaši (jistě máte další otravné sousedy). Přilijeme olej a společně zuřivě mícháme, aby se olej vpil do lilkové dužniny. Přidáme najemno nasekanou cibuli a česnek, nasekanou petželovou nať, osolíme, opepříme, přidáme šťávu z citronu - množství podřiďte spíše vlastní chuti. Necháme chvilku odležet, nejlépe v lednici. Správně se podává dobře vychlazené, jako za horkých letních večerů velice osvěžující lehká večeře. Ale i jen krátce odleželý chutnal tento řecký předkrm znamenitě.

Příloha?

Jakékoli pečivo.

Cože? Vás zajímá, jestli si koupil tu harpunu a ulovil chobotnici?
Nechte se překvapit v některém z dalších pokračování ;)