pondělí 30. června 2014

Operace Louhový preclík od Maškrtnice


 

  Na začátku byl ten nápad. 
Prostě to taky zkusím.
Ale když jsem si přečetla podrobný postup na stránkách Maškrtnice, vstaly mi hrůzou na hlavě všechny vlasy. 
Cože? Louh? Já, která si hystericky drhne ruce i po použití vanishe na čištění skvrn? 
Já, která při pohledu na obyčejné savo bledne hrůzou? NIKDY!
Pak je upekla kamarádka. Závistivě jsem si je prohlédla a pochválila jí je.
 Pak je upekl kamarád. "Ty to dokážeš!" pravil, jistě jen proto, aby mě zlomil...  
A opravdu to bylo účinné, to už jsem totiž cítila kdesi sama v sobě takové to netrpělivé:
 HEJ! Tak co bude? Tohle jako nikdy nezkusíš?
Ale přece louh, pomyslela jsem si slabě... A už mi bylo jasné, že se vezu.
"Máme doma louh?" zeptala jsem se svého muže opatrně. Bylo mi jasné, že se k tomu nepostaví 
nijak příznivě. Už takhle při zjištění výše nedoplatku elektřiny podotkl hořce, že letos na dovolenou nepojedeme nikam, protože jsem ji strávila u trouby.
"Louh?" podivil se přesně podle mého očekávání. "A na co? On se ucpal odpad?"
"Ale ne...." pravila jsem nejistým hlasem. "Prostě bych chtěla něco zkusit...."
Ani jsem se neodvažovala naznačit, že snad potřebuju louh k něčemu jinému, než k čištění zaneseného odpadu. Byla jsem přesvědčená, že by to prostě nepochopil.
"A kde se to vlastně kupuje?" zeptala jsem se ho ještě.
Podíval se na mě udiveně. "Kde? " opakoval. "TY ho radši nekupuj nikde."
Nemyslel to nijak špatně... Prostě mě už pár let zná, a tím pádem taky zná mou nekompatibilitu s jakýmikoli chemikáliemi. Jednou jsem si postříkala okno v autě sprejem proti zamlžování a nastříkala si ho do oka. Podruhé jsem čistila plotnu na vaření nějakým nechutně agresivním čističem ploten;
a jak jsem ji tak urputně drhla, nadýchala jsem se a poleptala si hrtan :-)
Po těchto veselých historkách můj drahý šel a odstranil všechny podobné čistící prostředky z domu.
Zpátky k preclíkům.
Utekl asi týden a já stále trpěla neodbytnou myšlenkou, že nutně musím upéct preclíky. Když to neudělám, jsem prostě zababělec a tečka. Je to pro mě další vrchol, který potřebuju zdolat, další meta, kterou potřebuju pokořit. Jinak se sebou prostě nevydržííím.... 
Cimrman pro to měl nádherný výraz Neschopnost myšlenku opustit :-D
Ne, já to prostě udělám! Upeču to a basta!
Navíc jsem se zapletla do pekařské sázky... něco za něco...a to byl ten poslední impulz.
Začetla jsem se tedy znovu do návodu od Maškrtnice  a pak se ještě jednou pokusila promluvit se svým drahým. Potřebovala jsem totiž, aby mi dovezl louh z chalupy.
Díval se na mě znechuceně a posléze zděšeně. 
Dala jsem mu přečíst návod od Maškrtnice. Nepřesvědčil ho.
 Pak jsem mu dala přečíst pojednání o tom, co všechno se v potravinářství ošetřuje louhem. Jako například olivy nebo slané tyčky...
 "Ale proč to musíš dělat?" ptal se mě nakonec unaveně.
"No protože je to prostě věc, kterou chci dokázat!" oznámila jsem mu radostně.
Asi si myslel svoje, ale začal konečně spolupracovat. Přivezl z chalupy pečlivě zabalený vzorek louhu na odpady. Já si koupila úžasné malinovo jablkové rukavice, přečetla si něco o prostředcích improvizované protichemické ochrany... :-)  a pustila se do toho.
Mezitím ten můj zřejmě dospěl k závěru, že se mě nezbaví dřív, než celá operace proběhne; a změnil taktiku. Z pozice odporu se přetransformoval do pozice zdánlivé podpory (patrně aby se mě rychleji zbavil).
"Ten roztok je tak slabej, že ti tam klidně strčím ruku," pravil přátelsky, asi aby mě uklidnil. To se mu ale příliš nepovedlo. Když jsem si spolu ujasnili, že se nejedná o vážně míněnou hrozbu, ani moji ruku, přistoupili jsme k přípravám. Okna dokořán, na linku staré letáky, rukavice v pestrých barvách a triko s dlouhým rukávem...
 Úskalí, na které vás chci předem upozornit, je přesná váha. Abyste nedopadli jako já, že budete stát u mísy s vodou, do které se mají nasypat granulky louhu, a najednou zděšeně zjistíte, že vaše váha stávkuje a ukazuje podivné hodnoty... Co teď? Vše je připravené, na tácu leží vychlazené preclíky, trouba je zahřátá a vy najednou ztroskotáte na nepřesnosti váhy?
Popadnu preclík, ponořím ho do mísy a loužím, pěkně ho ocachtám a šup s tím na plech. U všeho zuřivě větrám jak o závod... Letáky vlají v průvanu, já poněkud hystericky sleduju malé kapičky trousící se po letácích a téměř se snažím nedýchat...
Konečně je vše hotové. Honem nařezávám preclíky, sypu je solí a přitom stále sleduju, který nůž a která vidlička se dotkla louhového prokletí...
Když se konečně ocitly v troubě, ulevilo se mi trochu. Honem napustit vanu a naházet do ní všechno, co jsem jen mohla potřísnit louhem :-D

Můj závěr:
Celý recept zvládne podle mě každý pekař na průměrné úrovni. Pokud vedle sebe máte odborný dozor, který získal praxi alespoň tím, že v dětství vlastnil stavebnici mladý chemik, máte výhodu.
Nebo si aspoň vezměte k ruce nějakou tu ruku navíc, bude se vám hodit třeba při přenášení plechů...
Je nutné si celou akci správně načasovat, pokud chcete postupovat přesně podle receptu Maškrtnice, strávíte s přípravou těsta a samotným pečením dva dny.
Výsledek vidíte níže :-)

A jaká je pointa? 
Není nad vlastnoručně upečený preclík!
Přesto jsem byla celou záležitostí tak zděšená, že jsem ochutnala až druhý den.
Až poté, co jsem zjistila, že se můj drahý, který v den upečení pozřel dobrovolně dva moje preclíky, opravdu vzbudil živý :-D

Další pekařská meta pokořena! :-D



Louhové preclíky podle Maškrtnice


Pokud vás moje historka o preclících inspirovala k tomu, že to budete taky chtít zkusit, 
pak celý recept i s podrobným vysvětlením, návodem, videem jak motat a louhovat preclíky najdete  zde.


Žádné komentáře:

Okomentovat