neděle 25. ledna 2015

HOVĚZÍ LÍČKA NA ČERVENÉM VÍNĚ




Tak jsem se vzbudila uprostřed zimy a dostala MEGA HLAD. Můj organismus už nejspíš pocítil, že mu slábnou tukové zásoby (tady obávám se je přání matkou myšlenky). Od prvního ledna si hraju na jaro, a samozřejmě marně. Co na tom, že jsem zlikvidovala všechny vánoční rekvizity a přepnula se na slunce a teplo, když venku prostě slunce a teplo NENÍ a ještě pár měsíců nebude. Asi právě proto můj nekonečnou zimou zesláblý organismus dostal chuť na MASO. Ale ne jen na nějaké takové šidítko ve formě řízku nebo uzeniny, já bych si prosím dala pořádný flák masa. A tak si jednoho krásného dne jdu jen tak po městě, najednou míjím masnu a tam se na černé tabuli skví křídově bílý nápis: Hovězí líčka. Mňam. Polkla jsem, ruka zašátrala po peněžence a v téměř somnambulním stavu jsem vkráčela do obchodu, abych si odtamtud odnesla tři krásné masité kousky. Doma jsem se ponořila do řady kuchařek, brouzdala po internetu, dumala a přemýšlela, jak na ně.  Samozřejmě vyhrál ten skvostný recept, v jehož podání jsem už hovězí líčka ochutnala: Hovězí líčka s kořenovou zeleninou na červeném víně. V této podobě je proslavil  například Zdeněk Pohlreich či michelinskou hvězdou oceněný kuchař Roman Paulus. A cože to vlastně vaříme? Jde o jemný a šťavnatý kousek masa. Dříve opovrhovaný, později znovu objevený a vystavený na gurmánském výsluní. Jen se musí vědět, jak na něj. Líčko je údajně ten nejnamáhanější sval v těle přežvýkavých sudokopytníků, a než při vaření změkne, dává si obvykle dost na čas. Několikahodinovým dušením či pečením se ale promění ve velejemnou pochoutku, která se rozpadá přímo na talíři. Táááákže. Vyzbrojena kuchařkami a všemi možnými i nemožnými ingrediencemi pouštím se v páteční večer do vaření. Proč večer? Za prvé: své malé zimní deprese léčím právě vařením a pečením a ona na mě zrovna v pátek večer přišla... A za druhé: je celkem praktické si tenhle recept rozložit do dvou dnů; přece jen tu jde o hovězí, přestože super kousek. První den se dopracujete zhruba do dvou třetin receptu, potom hrnec odložíte do chladna a druhý den už pokrm pouze dotáhnete k dokonalosti :-)

Nemůžu opominout zmínit reakce mojí rodiny:
Můj drahý (žvýkaje první sousto): "Hmmm. No, docela to jde. Ale to bych se teda na to vykašlal, vařit to dva dny." Bára (rýpe se v mase jako patolog hledající projektil v těle oběti): "Mně je to jedno, že jsou to kraví ksichty, ale tadyhle jsem našla nějakej chlupatej kousek!"

No nemám to těžký?
 Někdy mám pocit, že je mě pro tuhle rodinu škoda. Chcete mě? :-D
O.K., konec šaškování, jde se vařit :-)





A jak tedy na to?  


Suroviny na jídlo pro tři až čtyři osoby:

 

 

3-4 hovězí líčka (cca 900 - 1000g)
2 cibule
3 stroužky česneku
300 g kořenové zeleniny (mrkev, celer, petržel)  -
 - z tohoto množství si část odložte na konečné ozdobení
olej
sůl, pepř
3 bobkové listy
5 kuliček nového koření
5 kuliček černého pepře
0,5 l červeného vína
0,5 l hovězího vývaru nebo demi glace
2 lžíce rajského protlaku
čerstvý tymián a rozmarýn  - několik snítek
máslo (cca 2 lžíce) 
žampiony
kořenová zelenina na dozdobení
k podávání bramborová kaše


Postup:

Hovězí líčka očistíme, zlehka osolíme a opepříme a na rozpáleném oleji osmahneme do hněda. Vyjmeme a do oleje vložíme kořenovou zeleninu, cibuli a česnek a spolu s bobkovým listem, novým kořením a pepřem osmahneme do zlatova. Osolíme, opepříme, přidáme rajský protlak a společně minutku nebo dvě restujeme. Orestovanou zeleninu zalijeme červeným vínem, přidáme tymián a rozmarýn (po snítce) a společně dusíme, dokud se obsah hrnce nesvaří přibližně na třetinu -cca 30 minut. Do hrnce vrátíme osmahnutá líčka, přilijeme hovězí vývar a společně dusíme (nebo vložíme do trouby a pečeme) cca 2 -3 hodiny. V tomto okamžiku je možné vaření přerušit, celé nechat zchladnout a pokračovat až druhý den.  Zkontrolujeme, jestli jsou líčka měkká, z omáčky je vyjmeme a omáčku přecedíme přes jemné sítko. Doladíme chuť za pomoci soli, pepře a trošky cukru, která srazí případnou kyselost vína. Omáčku dochutíme trochou másla. Na talíř navršíme bramborovou kaši, nahoru položíme líčko, obložíme trochou kořenové zeleniny a žampiony narychlo orestovanými na másle, přelijeme omáčkou a ozdobíme snítkou tymiánu nebo rozmarýnu.






Moje poznámka na závěr: 
Nenechte se odradit nejapným vtipkováním mojí rodiny a tuhle dobrůtku určitě zkuste. Odměnou vám bude skvělé pochutnání na mase, které se před očima téměř rozpadá...

A ještě jedna poznámka "po uzávěrce": Bára nakonec chtěla ohřát ještě jednu porci k večeři :-)

Příště si pro změnu upečeme něco sladkého. 
Cítím, že potřebuji posílit zimní tukové zásoby... Vtip. Prostě mě honí mlsná...
Tak příště zase tady, ano?

 










2 komentáře: