pondělí 16. června 2014

Bondepige med slør aneb Selská dívka pod závojem, Runa Rider a moje vzpomínky na tátu


Vyrostla jsem v rodině trochu trhlé, sečtělé, milující četbu všech žánrů; mezi jinými třeba i sci fi či literatury faktu... Táta byl velký experimentátor a s radostí a často podroboval svou rodinu pokusnému vaření, pro které čerpal inspiraci nejen 

z roztodivných kuchařek, ale třeba i z beletrie. S velkou oblibou své udivené rodině předkládal na stůl občas i trochu šílené literárně kuchařské pokusy. Protože na to občas nostalgicky vzpomínám, rozhodla jsem se o některé recepty podělit i s vámi :-) Tentokrát se přeneseme do říše záhad, mimozemských civilizací a tajuplných pátrání...


Recept je z knihy Runa Rider od Ludvíka Součka.

Hrdinou románu je český lékař Jiří Kameník, který společně se svým islandským kolegou zjišťuje, že dosud neprobádané jeskyně pod islandským kráterem Sneffelds skrývají úžasná tajemství. Souček v knížce spojuje témata mimozemšťanů a dávných Vikingů. Románem Runa Rider pokračuje děj Součkovy známé Cesty slepých ptáků.  Autor v nich splétá témata kosmických letů, mimozemšťanů a dávných Vikingů, 
aby se v třetí části Sluneční jezero přenesl až na Mars. (zdroj: www.databazeknih.cz)

Já ještě zopakuji, že se jedná o specialitu severské kuchyně,
 ta nejlepší se prý vaří přímo v islandském Reykjavíku!




A jak tedy na to?


Jablka oloupeme, zbavíme jaderníků, nakrájíme, osladíme podle chuti a dusíme do změknutí. Černý chléb nakrájíme na kostičky, promícháme se dvěma lžícemi cukru a osmažíme na lžičce másla, až je docela suchý a křupavý. Do skleněné misky dáme vrstvu chleba, přidáme podušená jablka, zase vrstvu chleba, posypeme strouhanou čokoládou a navrch pokryjeme šlehanou smetanou. Ve své verzi  jsem jablka i chléb doslazovala třtinovým cukrem, do jablek navíc přidala skořici a čokoládou posypala až "závoj".  Některé varianty nabízejí i kombinaci s mandlemi, ty moje jsou předem zlehka opražené na pánvi.






Nevím, jak vy, ale já si pochutnala,
i když je ta moje verze okořeněná navíc vzpomínkami.
 Ale snad to nebude ta pověstná tajná přísada, která by vám bránila si tenhle zvláštní moučník plně vychutnat :-)
Přeju dobrou chuť...

4 komentáře:

  1. Děkuji za recept, můj partner na knihu i recept láskyplně vzpomíná.

    OdpovědětVymazat
  2. Zrovna tu knihu čtu (nostalgie z dětství) a ověřuji si, že je to jedlý recept. Dík za něj a jdu do toho. Rodina občas trhlého tátu potřebuje.

    OdpovědětVymazat
  3. Pamatuji, když Cestu slepých ptáků dávali v rozhlase jako hru pro mládež. Víte, že jsem věřila? Bylo mi asi 12. Docela chápu Američany, že je zmátla Válka světů.
    Recept jsem nezkoušela, ale vyzkouším. Moc děkuji.

    OdpovědětVymazat