Zelená je tráva, fotbal, to je hra. Seš ňákej zelenej. Travička zelená, to je moje potěšení. Zelená - modrá, pro blázny dobrá. Svátek svatého Patrika... Zelený čtvrtek (i když ten prý vlastně původně vůbec zelený nebyl). Nebojte se, nezešílela jsem, i když to tak na první pohled nejspíš vypadá. Jen jsem tak trochu přemýšlela, jak uvést tenhle jarní příspěvěk. Minule jsem to načala zeleným medvědím česnekem... A pak už to nějak nešlo ubrzdit, no.
Možná je jaro, když tenhle příspěvek čtete; a jestli je to jaro na způsob poněkud podivný jako letos, ta světle zelená vás třeba aspoň trochu probudí k životu. Možná jej ale budete číst až v létě; a teď právě sedíte příjemně znavení na zelené trávě, s košíkem vlastnoručně natrhaných hrachových lusků. Ještě cítíte na patře tu příjemnou lehkou nasládlost právě vyloupaných a zhltnutých hrášků, v mrazáku máte nasyslováno a přemýšlíte, jak byste si ještě víc na této milé zelenince pochutnali.
A tak je tady jedna světle zelená hrášková polívčička, jen pro vás.
Možná je jaro, když tenhle příspěvek čtete; a jestli je to jaro na způsob poněkud podivný jako letos, ta světle zelená vás třeba aspoň trochu probudí k životu. Možná jej ale budete číst až v létě; a teď právě sedíte příjemně znavení na zelené trávě, s košíkem vlastnoručně natrhaných hrachových lusků. Ještě cítíte na patře tu příjemnou lehkou nasládlost právě vyloupaných a zhltnutých hrášků, v mrazáku máte nasyslováno a přemýšlíte, jak byste si ještě víc na této milé zelenince pochutnali.
A tak je tady jedna světle zelená hrášková polívčička, jen pro vás.
Na hrachovku ze školní jídelny jsem si nijak slavné vzpomínky neuchovala. Byla prostě divná a nijaká a většinou ji nikdo nedojedl. Je to divné, ale řekla bych, že to dnes mají děti ve školních jídelnách úplně stejně (patrně nějaká podivná historická receptura). Zato zelená hrášková z pytlíku, se všemi těmi éčky a glutamány (promiň, Ondro, to jsem prostě musela!), s houstičkou osmaženou na másle, tu kupodivu většinou snědí i ti největší zeleninoví odpůrci. (Patrně proto, že v ní nejspíš žádná zelenina není.)
A protože tohle je zrovna jeden z důvodů, proč tuhle polívku vařím, rozhodla jsem se ji "ozdravit"...
Malá odbočka: Podobné, občas i hodně komické úskoky jsme často museli podstupovat, abychom nenáviděnou zeleninu nebo ovoce dostali do naší dcery Báry. Nejedla ani JAHODY! Moment, vlastně ano.... Ale jen ty mrňavé lesní, kterých se nám v létě na chalupě urodí asi šest. Těch velkých zahradních, kterých každý rok sklidíme okolo 15 kg, si až do loňska ani nevšimla. (Neprošel ani manželův pokus namluvit jí, že malé zahradní jahody jsou velké lesní.) Nejí jablka, pomeranče, mandarinky (ty údajně smrdí). Banán možná, v čokoládovém fondue. Občas vezme na milost hrušku. A jak se prosím vás jmenuje ta fóbie, při které se musíte podívat do úplně každé maliny jestli v ní není červ? (Tato úchylka se v naší rodině dědí po přeslici.) Ale abych ji úplně neočernila, musím uznat, že například borůvky miluje.
Se zeleninou je to o kousek lepší, i když například rajčata se jí hnusí (Ty SEMÍNKA!!!), brokolice je vlastně strašně podezřelá (Zelenej květááák?), ke špenátu chová čistě negativní pocity (Jsem snad králík, Koloději?) et cetera, et cetera. Takže na řadu přišly JINÉ FORMY. Rajčata ve formě protlaku, brokolice rozmašírovaná na brokolicový krém, celer rozšťouchaný v bramborové kaši, listový špenát nasekaný v nádivce...
Díky své dceři jsem přímě děsně kreativní!
I přes tenhle roky se vlekoucí nenápadný souboj máma - vitamíny versus dcera - vitamíny? FUJ! z ní nakonec vyrostla docela pěkná a vtipná holka. A když ji tak obhlížím ze všech stran a snažím se marně najít nějaké nedostatky, shledávám, že jsem ve svém boji zřejmě byla docela úspěšná. CHA CHÁ!!
Zásluhu na tom dozajista má i tahle éček prostá zelená krása.
Dost řečí, pojďme vařit.
Suroviny na polévku pro 3 -4 osoby:
1,5 sáčku mraženého hrášku
nebo cca 600g čerstvého, vyloupaného
1/2 cibule
2 lžíce másla na osmahnutí
1 l drůbežího vývaru
sůl a bílý pepř podle chuti
12% smetana na vaření
máslo na dozdobení
toustový chléb + máslo na jeho osmažení
strouhaný sýr
variabilně uzené maso či slanina na dozdobení
Postup:
V hrnci na másle osmahneme na kostičky nakrájenou cibuli, přihodíme hrášek a necháme ho trochu osmahnout. Část hrášku si odložíme stranou. Zalijeme drůbežím vývarem a vaříme do změknutí - stačí cca 10 minut. Polévku rozmixujeme ponorným mixérem, a pokud ji chceme mít slupiček prostou (pro obvzlášť vybíravé jedince) proženeme ji ještě přes sítko. Krém podle chuti osolíme, lehce opepříme bílým pepřem a přimícháme cca 150 ml 12% smetany na vaření. Přidáme celý hrášek a necháme ještě krátce přejít varem, či ne, podle vlastní chuti. Z toustového chleba formičkami vykrájíme oblíbené tvary, vhodíme do rozpuštěného másla a osmažíme dozlatova. Ještě horké posypeme strouhaným sýrem.
Na talíři dozdobíme polévku kouskem másla, kapkou smetany a osmaženým toustovým chlebem.
Varianta pro masožravce: na suché pánvi osmažíme do křupava slaninu, nebo na trošce másla uzené maso makrájené na malé kostičky - a při podávání přidáme do talíře.
Dobrou chuť!
Tenhle příspěvek jsem rozepsala v bouřlivém předvelikonočním týdnu, kdy Českem fičel silný vítr, po parkovišti před domem létaly větve a igelitové pytlíky (které ve mně vždycky vyvolají nostalgickou vzpomínku na dětství - například na pochoďáky a cvičení CO) a Bára mi na mou starostlivou sms (Dávej na sebe pozor, až půjdeš ze školy, aby na tebe nespadla nějaká větev nebo taška ze střechy!) napsala: NEBOJ SE O ME. MAXIMALNE DOMU PRILETIM NA ODPADKOVYM KOSI!
Mějte se krásně - a ať se vám taky nic horšího nestane! :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat