KAČENČINY ČESKÉ BUCHTY PODLE STARÉ KUCHAŘKY

Dneska bych vám mohla vyprávět o tom, jak jsme strávili podzimní víkend na chalupě.

 O tom, jak sluníčko za celou dobu nevyšlo, takže ho podezírám, že odletělo spolu s vlaštovkami do teplých krajů. 
O tom, jak jsem si konečně vzala foťák, že vyfotím krásné podzimní fotky, ale vyfotit se nedalo nic jiného než šedivé detaily, protože na focení prostě nebylo to správné světlo. Mohla bych vám popsat, jak výřečný je můj drahý, který považuje za rozmařilost, když chci topit v chalupě, kde je 16 stupňů :-)

Ale stejně tak bych mohla popsat, jak nádherně chutná čerstvě vylisovaný mošt z vlastních jablek natrhaných na zahradě. Jak úžasně vypadá pařez od ořešáku obrostlý trsy václavek. Jak skvěle praská dřevo v krbu, jak chalupu provoní právě upečené buchty s tvarohem, mákem a domácími povidly...

Mohla bych se pousmát nad vzpomínkou na hraní Černého Petra, nad srdíčkem namalovaným na zamlžené zrcadlo v koupelně, nad studenýma nohama strčenýma do společného spacáku, na báječné šustění barevných podzimních listů, 
na zapomenuté vlašské ořechy, pojídané venku na zahradě, na první hrušku, která se urodila na vlastnoručně zasazeném stromku. Mohla bych se zasnít nad hrobečky našich morčátek
 v rohu zahrady, kterým naše dcera sama vyrobila cedule se jmény a srdíčky... 

Nad listopadovou atmosférou, která už už přichází...

Dnes to není o smíchu a blbnutí (i když...taky trošku :-) Dnes je to o blízkých dušičkách, o lidech, co s námi už nejsou, o vzpomínání, snění, tesknění a obyčejných věcech, které by nás neměly přestat udivovat nikdy :-)

K venkovskému víkendu ve staré chalupě se nic nehodí víc než právě ty výše zmíněné buchty podle úžasného receptu mojí kamarádky Kačky. Když jsem je podle jejího receptu upekla poprvé, okamžitě se mi vynořila chuť buchet, které pekla moje babička. S bráchou jsme se hádali o ty rohové a jedli je ještě horké, ačkoli jsme riskovali láskyplné plácnutí přes zadek...
 Protože Kačka prý recept našla ve stařičké kuchařce, nazvala jsem je přesně podle toho.

 Kačenčiny české buchty podle staré kuchařky 

 

 

 

 

 A jak tedy na to? 

 

Suroviny:

 

těsto

500 g hladké mouky 00

30-50 g cukru

50 g másla

1 vejce pokojové teploty

20 g droždí

špetka soli

250 ml vlažného mléka

citronová kůra z chemicky neošetřeného citronu

tvarohová náplň

1 tučný tvaroh

1 žloutek

moučkový a vanilkový cukr podle chuti

maková náplň

mletý mák

rybízová marmeláda - asi 2 lžíce

rum

trocha mléka

povidlová náplň

domácí švestková povidla

nebo kupovaná, zředěná trochou rumu, smíchaná se špetkou skořice

Postup:

Mouku prosijeme do mísy, smícháme se solí a uprostřed uděláme důlek, do nějž rozdrobíme droždí s trochou cukru a vlažného mléka, promícháme s trochou mouky a necháme vzejít kvásek (asi 15  minut).

Mezitím si rozpustíme máslo a smícháme s vlažným mlékem a vejcem, tekutinu nalijeme do mouky a vypracujeme hladké a nelepivé těsto. Těsto je možné zpracovat v kuchyňském robotu nebo domácí pekárně. Já jej ale raději zpracovávám ručně, těší mě ten rituál a kontakt s těstem...

Mísu s těstem přikryjeme utěrkou a dáme někam do tepla, aby vykynulo (asi hodinu).

Mezitím si připravíme náplně: Tvaroh smícháme s moučkovým a vanilkovým cukrem podle chuti, přidáme žloutek. Mletý mák smícháme s trochou marmelády, cukrem, rumem a trochou mléka a společně trochu prohřejeme v hrnci na plotně, aby se hmota lépe spojila. Domácí či kupovaná povidla naředíme do potřebné konzistence trochou rumu.

Vykynuté těsto vyklopíme na vál, vyválíme na placku a nakrájíme na čtverce o velikosti cca 5krát 5 cm. Čtverce plníme náplněmi podle chuti a tvoříme buchty. Do pekáčku vlijeme rozpuštěné máslo a každou buchtu v něm vykoupeme. Buchty skládáme k sobě spojem dolů, příliš je nestlačujeme, protože ještě nakynou.

Na pekáčku necháme kynout ještě 15 - 20 minut.

Během této doby rozehřejeme troubu na 200°C, pekáč s buchtami vložíme do trouby a pečeme 10 minut na 200°C, poté teplotu snížíme na 180°C a dopékáme do zlatohněda asi 25 minut.

Hotové buchty pocukrujeme moučkovým cukrem.


Přeju vám dobrou chuť a příjemný podzimní čas...

LILKOVÁNÍ PRO VŠECHNY: MELITZANOSALATA

K téhle zelenině je spousta lidí velmi nedůvěřivá. Já ne. Lilek prostě miluju. 
Je mi úplně jedno, že vypadá jako poněkud obtloustlá a tak trochu podezřelá fialová okurka. Jeho chuť je prostě úžasná. V téhle úpravě jsem ho poprvé ochutnala před mnoha a mnoha lety (kdysi v minulém tisíciletí) na řecké dovolené na Chalkidiki. Trávili jsme tam romantickou dovolenou s mým drahým. Moje první letadlo, moje první opravdické moře (no ano, ještě jsem předtím byla jednou u Baltu, ale to mi bylo deset a to se nepočítá!), můj první řecký lilek...

 Peněz nebylo mnoho, takže jsme se tehdy do Řecka vypravili až na přelomu září
 a října. Dva dny nám propršely, a byla taková zima, že jsme jen tak smutně pokukovali po moři a bloumali po okolí navlečení v mikinách.  Pak ale vyšlo řecké slunce a rozehrálo na pláži to svoje nádherné představení, kdy se vysoukalo trochu uzardělé z moře jako dáma přistižená v nedbalkách, zívlo si, rozhlédlo se, načechralo paprsky a pak jakože jen tak mimochodem změnilo svým zářícím úsměvem naši dovolenou v nezapomenutelný zážitek.

  Můj drahý strávil většinu dovolené pod vodou. Podezírám ho, že některý z jeho předků byl  vorvaň nebo hroch. Na trhu si zakoupil šnorchl a pak ještě mlsně obcházel harpunu. "Viděl jsem tam včera chobotnici," vysvětloval své podivné pudy. "Napadlo mě, že bych ji ulovil a upekli bysme si ji na pláži."

 Já jsem k vodě trochu nedůvěřivá. Strašně ráda nakukuju pod hladinu, ale jen jako opatrný divák. Nesnáším totiž vodu v uších, a kromě toho nosím dioptrické brýle nebo kontaktní čočky, takže mám samozřejmě strach, že mi je příboj srazí nebo vydloubne a já vzhledem k počtu svých dioptrií už nikdy netrefím zpátky na suchou zem...

 Jednou nám v hotelu u večeře přinesli cosi amorfního a neidentifikovatelného v malých mističkách. "Já to nechci," šeptala jsem hlasem parního válce směrem k mému drahému. "Určitě je to  mastný a bude mi po tom blbě!" 
Pak mě ale přece jenom přemohla zvědavost. Netroufám si říci, že jsem gurmet. MLSNÁ myslím bude to dostatečně výstižné slovo. Já prostě MUSÍM ochutnat jakékoli jídlo, které mi přinesou, kdekoli na světě. Neochutnala bych nejspíš jenom hmyz. (No dobře, ještě si určitě nechám zajít chuť na hororové pokrmy typu oční polévky z Indiana Jonese a pod.).

Takže jsem se poprvé zakousla do řeckého lilku...

 Melitzanosalata

A jak tedy na to?

 

Existuje více variant receptu, mně nejvíc zachutnal tento:

Suroviny pro dvě osoby:

 1 velký nebo dva menší lilky
1 stroužek česneku
1/2 na cimprcampr rozsekané menší cibule
2 -4 polévkové lžíce olivového extra virgin oleje
sůl, pepř
asi 2 lžíce čerstvě vymačkané citronové šťávy
petrželová nať
olivy na dozdobení

 

Postup:

V originální verzi se lilek opéká nad plamenem plynového sporáku. Já si recept upravila podle svého, plynového sporáku nemajíc a dům podpalovat nehodlajíc. 

Tedy:

Lilek důkladně omyjeme, nožem nebo vidličkou na několika místech propícháme slupku (nezapomeňte, jinak hrozí lilková exploze!), vložíme do pekáče a dáme péct do trouby roztopené tak na 180°C. Pečeme přibližně 30-40 minut do měkka (záleží na velikosti lilku). Mezitím si připravíme cibuli, kterou rozmašírujeme na droboulinké kousíčky (pokud netušíte jak na to, stačí si u krájení představit toho otravného souseda, který v půl šesté ráno startuje na zahradě motorku, protože je líný vytlačit ji před tím na ulici). Česnek oloupeme, rozmáčkneme čepelí nože a nasekáme taktéž najemno (soused má ještě psa, který strašně rád štěká na opilce, vracející se nad ránem z hospody). Upečený změklý lilek vyndáme z trouby, necháme vychladnout a potom jej oloupeme, nebo jej nařízneme a dužninu vyškrábneme polévkovou lžící do misky. Popadneme vidličku a rozmělníme lilek na kaši (jistě máte další otravné sousedy). Přilijeme olej a společně zuřivě mícháme, aby se olej vpil do lilkové dužniny. Přidáme najemno nasekanou cibuli a česnek, nasekanou petželovou nať, osolíme, opepříme, přidáme šťávu z citronu - množství podřiďte spíše vlastní chuti. Necháme chvilku odležet, nejlépe v lednici. Správně se podává dobře vychlazené, jako za horkých letních večerů velice osvěžující lehká večeře. Ale i jen krátce odleželý chutnal tento řecký předkrm znamenitě.

Příloha?

Jakékoli pečivo.

Cože? Vás zajímá, jestli si koupil tu harpunu a ulovil chobotnici?
Nechte se překvapit v některém z dalších pokračování ;)

CHILLI CON CARNE ANEB TEXASKÁ DOBROTA S ĎÁBELSKOU TEČKOU

 

Jsem pořád nemocná. Pokud bych měla pojmenovat stadium, ve kterém se zrovna nacházím, nazvala bych je nejspíš "časem zmačkaných papírových kapesníčků". Protože ty jsou momentálně ústředním motivem mých dnů. Pokašlávám, pokašlávám, oubytě mám, nevydržím...  Hlavu mi někdo zřejmě utrhl a pak znovu našrouboval zpátky přes závit, mluvím hlasem ze studny, nos bych potřebovala opatřit vodovodním kohoutkem a můj organismus mi dává jasně najevo, že už toho má dost. Asi jsem nechtíc obdržela další várku bacilů, obsažených nejspíš v tom jednom jediném dobře namířeném KEJCHU, kterým mě před týdnem zasáhla moje milá nemocná dcerunka. Zatímco ona se po nemoci radostně vrátila do školy a patlá se šťastně ve svých prostorových objektech (raději nechci vědět, co to přesně znamená), mně je prostě mizerně. A taky se dneska cítím tak asi na 156 let. Zatím ale neodcházím odpočívat v pokoji, rozhodla jsem se bojovat!



Mám tak nějak v podvědomí uloženo, že bacily zaručeně zhynou, anebo aspoň se zděšením houfně opustí můj organismus, s rukama plnýma evakuačních zavazadel a KPZetek, nejlépe po požití velkého množství něčeho léčivě pálivého, něčeho, po čem člověk vyskočí rovnýma nohama z postele a začne zase fungovat. 


 Tím nejpřesvědčivějším adeptem z přesvědčivých adeptů je pro mě momentálně Chilli con carne. Jídlo původem z Mexika, v Texasu upravené do této konečné podoby. Pálivost si lze nastavit podle svého vkusu. Výslednou chuť prý určuje druh chilli papriček, které se do pokrmu přidávají; proto také většina šéfkuchařů druh použitých papriček tají. Barvičkou se skvěle hodí do pochmurných mlhavých dnů, kterých si teď užíváme vrchovatě. 

A navíc!

Červená je barva energie, která vás nabudí, bacily vypudí a a organismus probudí! :-)

A jak tedy na to? 

 

Suroviny na jídlo pro 6 osob:

 

  1 velká cibule

     2 stroužky česneku

     2 střední mrkve

     2 stonky naťového celeru

     2 červené papriky

     olivový olej

 

     1 vrchovatá lžička chilli koření nebo čerstvé chilli papričky podle chuti

     1 vrchovatá lžička mletého římského kmínu

     1 vrchovatá lžička mleté ​​skořice

     mořská sůl podle chuti

     čerstvě mletý černý pepř

      

300 g sterilované cizrny

    1 konzerva červených fazolí ve slaném nálevu

     2 konzervy krájených rajčat

 

     500 g kvalitního mletého ​​hovězí

     1 malý svazek čerstvého koriandru

     2 lžíce balzamikového octa

2 dílky kvalitní čokolády s vysokým obsahem kakaa

     400 g  basmati rýže

      
bílý jogurt či zakysaná smetana

 

     avokádové guacamole domácí či koupené (domácí je nejlepší!)

 

     1 limetka

 

 

 

  Postup:

 

Oloupeme cibuli a česnek a nakrájíme nadrobno spolu s mrkví, celerem a paprikou. Do velké pánve vlijeme 2 lžíce olivového oleje a vsypeme nakrájenou zeleninu. Přidáme chilli, kmín a skořici, osolíme a opepříme. Restujeme asi 7 minut, než zelenina lehce změkne.

Vsypeme zcezenou cizrnu, fazole a konzervovaná rajčata. Následuje mleté ​​hovězí maso, které po vložení do pánve vidličkou rozmělníme na drobno. Přilijeme asi 300 ml vody. Nasekáme najemno koriandr a přidáme jej, přilijeme balsamikový ocet, osolíme a opepříme. Přivedeme k varu, pak teplotu snížíme a necháme probublávat na plotně, trochu přiklopené, za občasného promíchání a zvědavého ochutnávání přibližně hodinu. Na závěr můžeme pro absolutní doladění chuti v hotové směsi nechat rozpustit dva dílky kvalitní čokolády s vysokým obsahem kakaa.

Hotovo! 
 

Podáváme s rýží basmati nebo s čerstvým chlebem či bagetou, pečenými bramborami nebo kuskusem, bílým jogurtem či zakysanou smetanou na zjemnění pro slabší povahy, guacamole a limetkou.

 Drsňákům a jedincům s azbestovým hrdlem posypeme jejich porci ještě extra chilli papričkami, všem bez výjimky čerstvými lístky koriandru.

 Zamumláme třikrát kouzelné zaklínadlo MORUGA - a pustíme se do toho.


Dobrou chuť!